Ibsenova Paní z moře lahůdkou sezóny

 Ibsenova Paní z moře Elida Wangelová, „duchovní příbuzná“ Nory Helmerové a dalších ženských hrdinek tohoto norského dramatika, měla v Brně českou premiéru už rok po svém vzniku – v roce 1890 ji tu pohostinsky uvedlo pražské Letní divadlo na Smíchově. 

Na sklonku letošního ledna uvedla Činohra brněnského Národního divadla její třetí brněnskou inscenaci v režii Martina Františáka, na scéně Marka Cpina a s Evou Novotnou v hlavní roli Elidy Wangelové. Budiž hned v úvodu řečeno, že je to skutečná lahůdka divadelní sezóny v Brně.

Zvláště v situaci, kdy se divadelní dramaturgové mnohdy marně poohlížejí po nosných dramatických textech a kdy jsou začasté neúspěšně adaptovány texty prozaické, byla volba Ibsenova dramatu šťastným krokem. Nejen proto, že inscenace děl tohoto norského klasika mají v Brně bohatou historii. Drama niterného konfliktu nespoutané dcery strážce majáku, ženy uvyklé pohledu na volné širé moře, s malými poměry městečka na konci fjordu, hluboko se zařezávajícího do vnitrozemí, nese řadu stále aktuálních témat: třeba chápání svobody a odpovědnosti, hledání vlastní pozice v „cizím“ prostředí, konflikt mezi pouhým přizpůsobením se a vlastním rozhodnutím, mezi snem a skutečností. 

Režisér Martin Františák (v Uherském Hradišti inscenoval Ibsenovu Noru) sáhl po Paní z moře proto, že mu připadá „nejméně ibsenovská, ale mnohem víc čechovovská.“ Naproti Ibsenovské severské mystičnosti a pochmurnosti v ní viděl „poezii prozářeného dne, rozmáchlé gesto hlavní hrdinky, toužící po volném moři, po svobodě.“ V kongeniální spolupráci s autorem scény Markem Cpinem a s výborným hereckým týmem se mu povedlo připravit divákům skutečně nevšední zážitek. Paní z moře je divadelní událostí, kvůli které stojí za to vypravit se do Mahenova divadla.
Premiéra 4. února, další reprízy budou na repertoáru 12. února, 13. března, 8. dubna, 3. května, 6. června a 16. září.

Fotografie: Jakub Jíra

Fotogalerie