Láska na dálku pro milovníky soudobé opery

 Operu jedné z nejvýraznějších postav evropské soudobé hudby, finské skladatelky Kaiji Saariaho (nar. 1952), patřící k takzvaným francouzským spektralistům, využívajícím při komponování moderních elektronických technologií a počítačového softwaru, uvede 24 března v Janáčkově divadle Národní divadlo Brno.

 Její Láska na dálku, která mluví o středověku, ale současně také o dnešním světě, inscenoval režisér Jiří Heřman, hudební nastudování je dílem Marka Ivanoviče, scénu vytvořil Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a autorem světelného designu je Daniel Tesař.

V inscenaci o pěti dějstvích uvidíme vedle sólistů Pavly Vykopalové (v alternaci s Lucií Hájkovou), Romana Hozy (Pavol Kubáň) a Markéty Cukrové (Veronika Hajnová Fialová) také na scéně téměř stále přítomný Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala Vajdy. V rámci blokového systému, v němž opera Národního divadla Brno od letošní sezóny nasahuje představení, bude opera uvedena v premiéře a pěti reprízách ve dnech 24., 26., 28., 30., 31. března a 5. dubna. Na další představení si diváci budou muset počkat až na sezónu 2018/19, tedy po rekonstrukci Janáčkova divadla.
Příběh středověkého trubadúra Jaufreho Rudela, který je již syt úspěchy svých elegantních veršů i ženskými náručemi a sní o dosud neviděné krásné Clémence, kterou jako dítě odvezli do Tripolisu, je plný nadějí i váhání hlavního hrdiny. Ten nakonec podstupuje strastiplnou cestu za svou idealizovanou „láskou.“ Jaufré však na moři onemocněl. Jen Clémence se může pokusit ještě zadržet jeho duši. První setkání v Tripolisu, na konci cesty za vytouženým cílem, první dotek ruky, Jaufré je šťastný: po všech pochybách našel lásku, kterou hledal. Umírá ve chvíli, kdy našel naplnění svého života, Clémence ve stejný okamžik svůj nenaplněný sen ztrácí.
Láska na dálku, která měla úspěšnou premiéru roku 2000 na festivalu v Salzburku, patří k nejčastěji uváděným moderním operám. Autorka v ní snoubí středověké písně trubadúrů s orientální inspirací i hudebními styly 21. století. „Dlouhá léta jsem přemýšlela proč mě ten příběh tak zaujal. Věděla jsem, že chci napsat operu o lásce a smrti, protože ty pro nás zůstávají velkým tajemstvím. Později jsem pochopila, že se mě ten příběh dotýká osobně. Jsou tu dvě hlavní postavy – trubadúr, který chce vyjádřit svou lásku skrze komponování hudby a dáma, která byla poslána do cizí země; uvědomila jsem si, že jsou jako dvě části mě samotné,“ řekla skladatelka finského původu, žijící ve Francii, podobně jako autor libreta, libanonský spisovatel Amin Maalouf.