Kdo je pan Schmitt? Fraška absurdní až málem k slzám

 Národní divadlo Brno uvedlo v pátek 13. dubna premiéru Sébastiena Thiéryho Kdo je pan Schmitt.

 Usedáte s manželkou k večeři a tu ve vašem bytě zazvoní telefon. Musíte ho hledat, protože jste si žádný nikdy nenechali instalovat. A když ho najdete, neznámý hlas vás osloví jako pana Schmitta, ačkoli se jmenujete Bérand. Zjišťujete také, že byt, ve kterém sedíte, je sice navlas stejný jako ten, v němž žijete už léta, ale knížky jsou jiné, místo obrazu tchýně je na stěně portrét roztomile oblečeného buldoka, kterého vaše učenlivější manželka brzy označí za vlčáka. Dveře na chodbu najednou nejdou otevřít a když jimi vstoupí policista, z vaší občanky čte jméno Schmitt..... Hloupá představa? Nikoli. Takový je začátek frašky Sébastiena Thiéryho Kdo je pan Schmitt, jejíž premiéru uvedlo 13. dubna Národní divadlo Brno.
Z této neuvěřitelné situace, která umožňuje režisérovi i hercům předvést koncert slovní i situační komiky, začnou však divákům pomalu tuhnout úsměvy na tváři. Ještě ne ve chvíli, kdy se hrdinovi této frašky – očnímu lékaři Bérandovi – pokouší přivolaný psychiatr prokázat rozdvojení osobnosti. Určitě však už tehdy, kdy i Bérandova manželka v zájmu klidu a ze strachu před konfrontací se společností doporučuje přijmout hru a “plavat po proudu.” Ubohý Bérand nakonec přijme roli pana Schmitta, je ochoten přehlédnout, že mu policie (i manželka) představí údajného syna, o jehož existenci dosud neměl ponětí. Přijme i nabízený deníček, do kterého si podle doporučení autorit smířeně zapisuje novou legendu svého života, aby ji zbytečně nepletl. Užuž se zdá být všechno v pořádku, když tu přichází skutečná “pecka”: Druhý konec, vlastně nový začátek. Závěrečný potlesk pak zní trochu rozpačitě, ačkoli se lidé vlastně dobře bavili. Leckdo by se totiž rád ohlédl a ujistil se, zda ho známí v hledišti ještě stále poznávají.
Ne, není to tragédie, i když někomu hra tak připadá. Jiní v ní naopak vidí především komedii a právě tak se text rozhodla inscenovat i režisérka Jana Kališová. Záměr rozeznat a hlavně zdůraznit v absurditě její komickou stránku jí určitě vyšel, v inscenaci plně využila schopnost francouzského dramatika napsat hru tak, aby i nešťastné situace nakonec působily komicky. Snažila se, aby je tak vnímal i divák, který je stále častěji přesvědčován, že kostka je vlastně kulatá. Vydatně jí v tom pomáhali oba protagonisté – Dušan Hřebíček se role pana Béranda zhostil skutečně skvěle a dokázal na scéně předvést komiku mnoha valérů. Eva Novotná v roli smířlivé manželky Bérandové je mu v rozehrávání humorných situací důstojnou partnerkou, stejně jako Jan Grygar v roli psychiatra, Martin Veselý v uniformě policisty i Roman Blumaier ztělesňující “alternativního” syna Karla.
Francouzský dramatik Sebastien Thiéry bývá kritikou označován za nového příbuzného Eugéna Ionesca, Samuela Becketa či Franze Kafky, za tlumočníka absurdního životního pocitu dnešního člověka. Nejvýstižnější charakteristikou jeho motivace budou však jeho vlastní slova: “Myslím si, že absurdní model nechává hodně dveří otevřených, tedy si v něm každý člověk může najít to své.” Plně to platí pro brněnskou inscenaci, jejíž diváci určitě neodejdou zklamáni. Zájemci si to mohou ověřit při nejbližších reprízách 14.,16.,17., 18. a 22. dubna, dále 4. května a 17. června.

Foto: Jakub Jíra

Fotogalerie